Schermberg - 2.396 m.n.m.
- Totes Gebirge
- vzdálenost od Prahy cca. 315 Km
- k Welser Hutte nejdříve hodinová procházka lesem, poté 2 - 2,5 hodinové prudké stoupání až k chatě
- v létě dost lidí, chata pěkná, na skvělém místě, v blízkosti cvičné ferraty
Totes Gebirge- Pohoří v rakouských Alpách, které se netěší všeobecné oblibě z důvodu ne příliš hojnému výskytu zeleně. Zkrátka - Mrtvé hory jsou prý moc kamenité.
My se na jeden z jejich vrcholů chystali už několik týdnů, ale týden co týden nám nevycházelo počasí. Vzhledem k tomu, ze je přelom dubna a května a ostatní, vzdálenější vrcholy jsou na ferraty moc zasněžené, jsme neměli moc variant, kam jinam vyrazit.
Nakonec jsme to i přes nepřízeň předpovědi počasí riskli a doufali, že to s tím deštěm nebude tak horké (alespoň v sobotu, kdy budeme stoupat nahoru)
Vyrazili jsme ve 4h ráno z Prahy. Přes Budějovice, Linz a Grunau.
V Grunau je třeba zabočit doprava směrem k Almsee, což je několik kilometrů rovně podél řeky. Po pravé straně minete Wildpark, cosi jako malou zoo. Několik minut cesty za Wildparkem je odbočka doleva na Almtallerhaus. Cesta na chatu je poněkud hrbolatá. U chaty lze bez problémů zaparkovat, dát si čaj, kafe, a vyrazit nahoru. Jak jsme se dozvěděli poté, chata může sloužit jako strategická základna, ze které se dá vyrážet na tůry po okolí.
Kolem deváté hodiny ranní jsme vyrazili směr Schemberg. Lehce poprchávalo. Do hodiny jsme už na sobě měli pláštěnky. Počasí nevypadlo příliš nadějně, ale my si to pochodovali vesele nahoru, užívajíc si magicky rozkvetlé okolí. Dlouho jsme vedli debaty o tom, jak někdo může tvrdit, že jsou Totes Gebirge pusté. Tolik zeleně není ani na Petříně.
Hory zahalovala mlha. Čas od času vykoukl nějaký vrchol, vysvitl paprsek slunce. Ačkoli stále pršelo (dle předpovědi yr.no), my věřili, že nahoře bude líp.
A ono bylo! kolem jedenácté hodiny jako by se počasí rozhodlo vyhlásit válku meteorologům! Najednou začalo svítit slunce a svítilo až do pozdního večera.
Během výstupu k chatě Welsserhutte dolů neustále tekl potok. Nevím, jak je to tu s vodou v létě, ale na jaře není třeba nosit zbytečně láhve s vodou nahoru, cestou si dolijete.
Největší zajímavostí víkendu byl mlok černý. Údajně poměrně vzácné zvíře a my jich cestou potkali asi 7. Já jako milovník všeho nového jsem byl nadšen a s několika jsem se pomazlil. Zato kamzíků bylo pomálu.
Asi po 3,5h jsme dorazili na Welserhutte. Cestou jsme potkali pár Čechů, kteří tu teď popíjeli pivko. Najedli jsme se a zjišťovali, jaká je situace na ferratě na Schermbergu. Měli jsme s sebou dva začátečníky, tak jsme nemohli riskovat neúspěch. Dle provozovatelů chaty byla ferrata zasněžená. Říkali, že je hodně nebezpečné tam jít. Ať si raději zkusíme tři cvičné ferraty za chatou (A/B, C, D), projdeme se kolem, případně ať zdoláme Schermberg standardní cestou.
Zkusili jsme si tedy cvičné ferraty, ale nedalo nám to, a tak jsme se s Kubou rozhodli, že to sami dva risknem. Žádný sníh jsme nahoře neviděli. Jen jsme problematicky hledali výstup ferraty. Byl v prudkém kopci a skutečně celý pod sněhem. Když jsme ho našli, mrzelo nás, že jsme nevyrazili dřív. Bylo kolem čtvrté hodiny odpoledne. V případě, že bychom se rozhodli ferratu vylézt, do chaty bychom dorazili nejdřív v devět. Vylezli jsme tedy začátek, abychom si ji aspoň trochu užili, a pak jsme raději slezli dolu a vrátili se na chatu.
Chata již byla zavřená a zbyl pro nás pouze winterraum. Ovšem jaký winterraum! S kamny, dřevem, postelemi. Pokud chcete spát ve winterraumu, ani si neberte karimatky. Je tu dokonce místnost s pivem, za které tam necháte asi 2,5 eura. Nocleh ve winteraumu je za 4 eura pro majitele AV a 7 pro ostatní. Peníze tam také musíte nechat.
My s Kubou ale winterraumy nemáme rádi, a tak jsme se rozhodli, že to zkusíme venku. Tušili jsme, že má pršet, ale i tak. Za to dobrodružství to stojí!
Sbalili jsme si spacáky, karimatky, žďárák a šli hledat vhodné místo. Nad chatou byl takový rovný palouček, tak jsme tam zakempili a užívali jsme si asi hodinový pohled do nebe. U toho jsme si pochlebovali, jak to byl skvělý nápad.
První kapka, druhá kapka, slejvák.
Po setmění průtrž mračen!
Snažili jsme se zabalit do žďáráku, ale nepomohlo to. Teklo na nás.
Během chvíle jsme byli úplně durch. Skočili jsem do pantoflí a prakticky poslepu jsme hledali cestu do chaty. Já v ruce držel smotaný žďárák se spacáky a vším možným, Kuba nesl karimatky. Za boha jsme nemohli najít tu správnou cestu do chaty, čelovky samozřejmě kdesi ve žďáráku. Několikrát jsme propadli nějakým křovím, až jsme najednou zahlédli chatu. Úplně promočení a se smíchem jsme dorazili dovnitř, vystaveni pošklebkům ostatních, kteří nám říkali, že se stejně vrátíme.
Dali jsme si sušit věci a šli jsme spát.
Ráno jsem vyrazili před sedmou dolů. Samozřejmě celou cestu pršelo.
Cesta dolů se dá zvládnout za 2h rychlé chůze.
Na závěr bych rád řekl, že vše, co jsem doposud slyšel o Totes Gebirge, je lež. Je to nádherné skalnaté pohoří, pod nímž můžete vidět spoustu zeleně. Ve vzdálenosti 300km od Prahy nic podobného neseženete. Schermberg mohu jedině doporučit!
Jo a zapomněl jsem říct, že tam všude padaly takové malé laviny!